Po dopolední prohlídce zámku ve Valticích a dobrém obědě jsme přijeli do Lednice. Měli jsme pocit, že tento den máme zámeckých interiérů dost a zaměřili se na krásy přírody.

Již Lichtensteinové se v minulosti vozili zámeckým areálem na lodích. Tak jsme je následovali, začali jsme trasou “Zámek – Minaret” a stálo to za to. Cestou se nám z malé lodi otevřely nevšední pohledy na zámecký park a lužní les. Po prohlídce Minaretu jsme se k zámku vrátili povozem taženým koňmi. Měli jsme ovšem na výběr, mohli jsme jít zpět pěšky (asi 1,5km) nebo plout dál. Plavba zachovalým lužním lesem, tajemnými meandry Staré Dyje a kolonie volavek, kvakošů, početná populace bobrů a želvy nádherné určitě stojí za zhlédnutí. Po prohlídce hradu a občerstvení v bistru na přístavišti se k zámku můžete vrátit pěšky (2,5km) nebo koňským povozem.

Zimní zahrada

Po návratu jsme se rozhodli pro prohlídku zimní zahrady. Nejprve trocha čísel.

1249- rod Lichtensteinů se usadil v Lednici

1642 – založení oranžerie – předchůdce dnešního skleníku

1843 – zahájení stavby unikátního skleníku, dokončeno 1845

1996 – zapsání skleníku spolu s celým Lednickovaltickým areálem na seznam UNESCO

1996 – počátek celkové rekonstrukce, dokončení v roce 2002. Tým, který skleník rekonstruoval, získal Grand prix Obce architektů.

Rozměry:lednice-sklenik-telo

délka: 92,6 m

šířka – 13,6 m

výška 12,8 m

užitná plocha  1260 m2

Podpůrný systém tvoří 44 sloupů s motivem bambusu pokryv skleníku tvoří 13482 kusů skleněných šupin, teploty ve skleníku v zimě: 15 až 25 stupňů

Historie pěstování teplomilných subtropických rostlin na sever od Alp sahá až do 16 století. V letních měsících byly umístěny na parteru šlechtických zahrad, v zimě deponovány ve speciálních budovách – oranžeriích.

Konstrukce současného skleníku je inspirována anglickými konstrukčními principy, které patrně do Lednice přinesl anglický architekt P.H. Desvignes, jehož projekt nebyl nikdy realizován. Tvar vychází z teorie významného anglického zahradníka J. C. Loudona (1783-1843) a autorem je Georg Wingelmuller (1810-1848).

Obnova skleníku od roku 1996 byla výjimečně patrná jak ve své stavební tak vegetační složce. Kompozice byla obnovena podle dochovaných fotografií z počátku dvacátého století.

Obnovená dispozice dává vyniknoutlednice-sklenik-telo-dva unikátní kovové konstrukci. Hlavní osa začíná v květinovém sálu, prochází přes oválný rybníček až k poslednímu portálu.Nedivte se, že velké palmy se naklánějí. Je to proto, aby nepoškodily střechu skleníku. Strávili jsme v něm více než hodinu. Procházeli se, posedávali a dívali se. Bylo to nádherné. Odpoledne v přírodě nás docela vyčerpalo a to po dobré večeři jsme ve Valticích s knížkou zalezli do postele  těšili se na poslední den.

Ráno tedy po opulentní snídani vzhůru zpět do Lednice, která vznikla na místě středověké tvrze. Starý zámek budovaný ve 30. a 40. letech 17. století měl podobu přízemní venkovské vily, jejíž suterén zaujímala grotta (umělá jeskyně) se štukovanými krápníky i s krápníky přenesenými s Moravského krasu. Koncem 17. století je zámek rozšiřován a v 18. století byl znovu barokně přestavěn. Je doplněno patro s polopatrem, jižní trakty byly rozšířeny a v západní části vybudována kaple, která dodnes slouží jako farní kostel pro Lednici. na počátku 19. století dostavěl vynikající architekt Josef Kornhausel pro knížete Jana I. zahradní křídlo  současně empírově sjednotil celou fasádu.Dnešní podobu získal zámek a po novogotické přestavbě v letech 1846-1858.

Tak tedy vzhůru na prohlídku interiérů zámku. Věřte, že ať si vyberete jakoukoli, trasu, bude to stát za to.

My nadšeně opouštěli po poledni Lednici  po trase Mikulov- Dolní Věstonice vyráželi zpět na Prahu.

Autor: Mgr. Hana Sovová

Svět Dnes na Facebooku