Pokoj byl tak malý, že v něm i rozvázané tkaničky na botách budily dojem nepořádku.

„Jak tady můžeš žít?“ řekla. „Jako bys bydlel ve skříni.“

Pokrčil rameny. „Chodím se sem převážně vyspat.“

„Vždyť tu není tu ani koupelna a záchod!“

„Ty jsou společné. Pro tři pokoje. Stejně tak kuchyňka.“

„No páni.“ Sundala si kabát a hodila ho na postel.

„Typická ubytovna. Bydlí tu hlavně sestry, laboranti a tak. Mladí nezadaní jedinci.“

„Jako ty.“

„Jako já.“

„Proč raději nejsi u rodičů? Nebo si něco nepronajmeš?“

„Mám to kousek do práce. A s rodiči to dost dobře nejde.“

„Proč?“

„Řekněme, že nám stačí vidět se jen občas.“

„Když ti tohle vyhovuje…“ Pohodila nesouhlasně hlavou, přešla k polici s knížkami a chvíli je zkoumala. „Našlo by se mezi těmi chirurgiemi i něco jiného?“

„Tady. Biochemie.“

„Myslela jsem něco méně… lékařského.“

„Jako co? Básničky?“

„Třeba.“

„Ty tady nemám. Ale jednu ti zarecituji, jestli chceš.

 

Já se v tvých očích utopil.

                               O takové jsem smrti snil.

                               Chci z modrých tůní věčně pít

                               A nikdy víc se vynořit.

 

„To jsi složil ty?“

„Ano. Je to o tobě.“

„O mě? A kdys to složil?“

„Abych byl zcela upřímný, napsal jsem ji už v sedmé třídě. A už je zase aktuální.“

„Ty rošťáku!“ Jemně ho plácla. „Takhle  recyklovat poezii! Co kdybych měla hnědé oči?“

Přitáhl ji k sobě a dal jí pusu.

„Pane doktore,“ řekla. „Copak to děláte?“

„Snažím se sblížit.“

„A proč?“

„Strašně moc po tobě toužím.“

„Tohle ovšem nemám v popisu práce.“

„Já taky ne. Co si mám ale počít, když jsi tak přitažlivá? Závidím Tečkovi, že s tebou tráví tolik času.“

„Tečka si mě všimne, jenom když udělám chybu v excelu.“

Pevně ji k sobě přitiskl.

„Měli bychom se  věnovat duševnu,“ odtáhla se. „Zarecituješ mi ještě něco?“

„Jenomže mě zajímá i tělesno! Exploduju, jestli se se mnou nebudeš milovat.“

„Milovat? Vždyť se skoro neznáme!“

„Známe se už víc než rok!“

„Pracovně.“

„No a? Mně stačil týden, abych byl do tebe blázen. A kdybys o mě nestála, tak tady přece nejsi.“

„Ty jsi ale nedočkavec. Jdu rovnou z laboratoře. Jsem zpocená, smrdím už taky jako hlodavec a připadám si odpudivě. Jindy, možná.“

„Vykoupu tě.“

„Tady? Na ubytovně? Ve společné koupelně, kam může kdykoliv kdokoliv přijít?“

„Nikdo nikam nepřijde. Zamkneme se. Vydrbu ti záda. A namasíruju chodidla. Budeš nejčistější a nejvoňavější na světě. Ale nenech mě trpět.“

 

„Myslela jsem, že tu bude sprchový kout,“ řekla, když za nimi zamykal dveře koupelny. „Ve vaně se mi namočí vlasy. Ach jo. Teď se otoč. To je tvoje pěna do koupele?“

„Není, ale klidně si ji vezmi. My tu máme socialismus.“

Zíral do zdi a poslouchal, jak se napouští voda. „Už?“

„Už.“

Otočil se. Z pěny jí koukala jen hlava. Svlékl si košili a kalhoty.

„Proč se svlékáš? Slíbil jsi mi přece masáž chodidel!“

„No jasně. Jenom si nechci zamočit oblečení.“

Klekl si k vaně. Sundal z vodovodní baterie ruční sprchu a odmontoval z ní hlavici. Pustil vodu. Vytékala ze sprchové hadice ostrým proudem. „Tak kde máme tu nožičku?“

Vystrčila chodidlo. Namířil proud vody na plosku nohy. Ucukla. „To lehtá!“

Přitáhl si nohu zpátky. Kroužil vodním paprskem po patě a pak mezi prsty.  „Není moc horká?“

„Ne, je akorát.“

„Tak teď tu druhou.“

Vysunula druhou plosku. Masíroval ji stejně jako to předchozí. Potom nohu lehce nadzvedl a masíroval  lýtka. Poté ponořil obě ruce do pěny a střídavě pouštěl proud vody do podkolenních jamek. „Akupresura,“ řekl. „Velmi účinné.“

Zamířil výše a dívka přirazila nohy k sobě.

„Co to..?!“

Nasměroval vodní pramen tam, kde tušil trojúhelník mezi tělem a nohama, a začal s ním kroužit.

„Přestaň, ty akupresuro!!“

Nepřestal.

Zavřela oči.  Pěna narostla jako ledovec. Stisk stehen povolil a on je jemně roztáhl od sebe.

Začala zrychleně dýchat. Potom vykřikla a křečovitě ho objala.

„Ty… rošťáku…“ Líbala ho. „Pojď ke mně!“

Vymanil se ze sevření a zastavil vodu. Postavil se  a svlékl si zbylý oděv. Pak položil na podlahu osušku a lehl si na ni zády.

„Pojď ty ke mně,“ řekl. „V té vaně je zoufale málo místa. Pojď ke mně a daruj se mi.“

 

Zvedla se z vody a přelila přes něj jako tsunami.

Spread the love
  •  
  •  
  •  
  •