Photo0062
Královská zahrada s letohrádkem

S jarem se všechno zelená, pojďme se tedy projít. Začneme na stanici tramvaje č. 22 – Letohrádek královny Anny a vstoupíme do Královské zahrady. Její renesanční podoba začala vznikat v roce 1534 pod taktovkou Ferdinanda I., ale do její podoby promlouvali i jeho synové a vnuk. V roce 1554 zde vykvetly první tulipány ve střední Evropě. Cibulky byly přivezeny od tureckého sultána z Konstantinopole, a teprve odtud se vydaly na svoji pouť do Nizozemí. V současnosti jich je tady 5000.

Renesanční část zahrady nejlépe evokuje tato výhodní část s Belvedérem a Zpívající fontánou od Ferdinadova italského dvorního malíře Francesca Terzia. Připomínkou renesance je také obnovená fíkovna pod letohrádkem. Ve střední části zahrady je nepřehlédnutelná míčovna, dílo Bonifáce Wohlmuta.

Svoji druhou, barokní tvář získala zahrada v 1. pol 18. století. Zásluhu o ni mají

Nová oranžerie
Nová oranžerie

především dvorní stavební písař Jan Jindřich Dienebier, dvorní zahradník František Linner ml. a dvorní architekt Kilián Ignác Dientzehofer. Barokní období nejvíce připomíná západní část zahrady, kde jsou květinové ornamenty, balustrády a sochy z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Zde stojící prezidentská vila stále čeká na nějaké rozumné  využití.

Proměna formální barokní zahrady v park anglického typu proběhla počátkem 19. století, kdy zde působila zahradnická rodina Weppelů. Z této doby pochází také empírový skleník v západní části zahrady, který funguje jako množírna. Další fáze přeměny zahrady, která jí dala v podstatě současnou podobu, proběhla v 60. letech 19. století. Byly odstraněny poslední ovocné stromy a nahrazeny okrasnými. U západního vchodu je instalován plán zahrady s vyznačením více než 40 stromů. U každého z nich je tabulka s jeho českým a vědeckým názvem. Zatím posledním velkým zásahem do podoby zahrady byla stavba 90 metrů dlouhého válcovitého skleníku nazvaného Nová oranžerie. Pěstují se tam i citrusy.

Svatováclavská vinice
Svatováclavská vinice

Zahradu opustíme západním vchodem a vydáme se vlevo do Hradu. Projdeme všemi nádvořími, kolem sv. Víta, baziliky sv. Jiří a Jiřskou uličkou hradní areál opustíme. Nevydáme se však po Starých zámeckých schodech, ale vstoupíme do vinice sv. Václava. Je krásně udržována, můžeme posedět u vínka a kochat se neobvyklými pohledy na město. Vinicí projdeme až dolů a odbočíme vpravo. Dojdeme na Klárov ke stanici metra Malostranská.  Do metra nepůjdeme, vchod je vpravo a šikmo proti nám v rohu je druhý vchod do Valdštejnské zahrady. Hned po

Zahrada velmožova
Zahrada velmožova

vstupu budeme opravdu ohromeni. Zahrada velmožova -komplex paláce, zahrady a jízdárny Albrechta z Valdštejna je považován za nejvýznamnější šlechtické sídlo v Praze hned po Pražském hradu. Komplex vznikl v místech, kde původně bylo 25 domů, vápenice, hradební brána,několik zahrad a volných pozemků. Valdštejn je začal skupovat v roce 1621 a hotovo bylo zřejmě již v roce 1630.Hlavním autorem projektu byl asi Andrea Spezza a saly terreny Giovanni Pieroni. Slova těžko obsáhnou nádheru zahrady, toulejte se a obdivujte bazén s rybami, chlubící se pávy, sochařskou výzdobu, malby v sala terreně, výry ve voliéře, jejímž pokračováním je grotta v podobě umělé krápníkové stěny, kde mezi krápníky objevíme hady, žáby a strašidelné obličeje.

Postůjme chvíli a vzpomeňme na jejího tvůrce, který ať byl jaký byl, byl naprosto výjimečnou osobností a já bych si s ním moc chtěla popovídat.

Autor: Mgr. Hana Sovová

 

Spread the love
  •  
  •  
  •  
  •