Studovala jsem střední školu hotelnictví a těšila se na to, jak následující roky strávím na vysoké škole v Brně. Brno, město tolika možností, město studentů. Nemohla jsem se dočkat, jak i společně s ostatními spolužáky si budu užívat ty nádherné roky.
A plán se začínal pomalu plnit. Odmaturovala jsem bez větších problémů a na vysokou školu jsem se také dostala poměrně snadno. Ale poté co jsem se mi do rukou dostal rozvrh a já viděla kolik hodin angličtiny, mám před sebou, tak ve mně zatrnulo. A začalo to být ještě horší ani na podruhé jsem totiž zkoušku nesplnila na dostatečný počet bodů.
Byla jsem nervózní, nevěděla jsem, co mám dělat. Přece se nenechám vyhodit jenom proto, že jsem nezvládla angličtinu. Nebylo zbytí a já musela vyhledat odbornou pomoc. Tedy jazykovou školu, která by mě v rámci kurzů angličtiny naučila jazyk, abych mohla alespoň úspěšně uzavřít první ročník svého vysokoškolského snažení.
Narazila jsem na jazykovou školu Pelican, která sídlí v centru Brna, dostupnost byla více než příznivá. Na nic jsem nečekala a vydala se rovnou do kanceláře, že se osobně poptám. A dostala jsem hned dvě nabídky. Buď můžu navštěvovat individuální kurzy angličtiny, kde se lektor bude věnovat pouze mě a mým potřebám. Nebo se zapsat do nějakého kurzu angličtiny pro veřejnost.
Zvolila jsem první možnost. Individuální výuka byla v tomto případě pro mě ta pravá. I hned jsme se domluvili na první hodině. Domů jsem odcházela s pocitem, že přece jen vše nebude tak úplně ztraceno.
První lekce
Za 3 dny mne čekala první lekce. Přišla jsem o půl hodiny dřív, v kuchyňce jsem si mohla uvařit čaj a posadili mne do třídy, že lektor brzy přijde. Mezi tím jsem se dívala po všech příchozích a zkoušela odhadnout, jaký jazyk se asi přišli do této jazykové školy v Brně učit. Do některých tříd bylo skrz okýnko, nebo prosklené dveře vidět. A tak jsem zjistila, že je v zájem nejen o kurzy angličtiny v Brně, ale i kurzy němčiny, či veřejné kurzy japonštiny, možná to byl kurz vietnamštiny, ale těžko říci.
Během mého pozorování přišel i můj lektor. Mladý muž, tak okolo 30 let. A hned jak mě uviděl tak se usmál a spustil krásnou angličtinou, že se na mě těšil a jak se mám a jak se jmenuju. Celá lekce mého individuálního kurzu angličtiny probíhala velmi uvolněně.
Stačily dva měsíce intenzivní výuky, kdy jsem na hodiny docházela pravidelně i dvakrát týdně. Jelikož jsem chodila na tu individuální výuku, nebyla jsem, kromě na lektora, na nikoho vázána a mohla jsem chodit klidně i každý den. Většinou jsem v jazykové škole Pelican trávila hodinu dvakrát do týdne.
Úspěšná zkouška z angličtiny
A pak jsem ani nevím, jak zkoušku zvládla, a dokonce byla za A. Byla jsem štěstím bez sebe a hned jsem tuto novinku volala svému lektorovi. Den před zkouškou se rozhodl mi dát telefonní číslo, protože chtěl vědět, jak uspěji. Říkal, že byl víc nervózní než já. Na další hodinu jsem mu už nesla dárek. Bylo mi to trošku líto, že naše hodiny budou končit a my se už nebudeme vídat. Naučil mne toho opravdu hodně.
Nakonec mi, ale řekl, že vyučuje ještě kurzy pro veřejnost v angličtině a japonštině v Brně. A nabídl mi, jestli se do jeho hodin nechci jít podívat. To víte, že jsem šla a nakonec se do obou i přihlásila.
Dnes to je už půl roku co pravidelně docházím do kurzů a troufám si říct, že moje jazyková úroveň a znalosti angličtiny se opravdu výrazně zlepšily. O japonštině snad ani psát nebudu, ale co no snažím se. Jen ty klikyháky jsou opravdu někdy těžké.
Ve škole nám nabídli možnost odjet na vysokou školu do Chicaga, kde měla fakulta domluvený výměnný pobyt. I přes moje počáteční obavy to byl nakonec opět můj lektor, kdo mě přemluvil, abych této nabídky rozhodně využila, že nebudu litovat.
I on sám mi při naší výuce v kurzech angličtiny pro veřejnost říkal, že on v Americe byl a byla to jeho nejlepší zkušenost. A nakonec musím uznat, že měl pravdu. Z Ameriky jsem mu poslala přímo do jazykové školy Pelican pohled s poděkováním, že mi změnil život. Až se vrátím, určitě ho zase vyhledám.
Studovala jsem střední školu hotelnictví a těšila se na to, jak následující roky strávím na vysoké škole v Brně. Brno, město tolika možností, město studentů. Nemohla jsem se dočkat, jak i společně s ostatními spolužáky si budu užívat ty nádherné roky.
A plán se začínal pomalu plnit. Odmaturovala jsem bez větších problémů a na vysokou školu jsem se také dostala poměrně snadno. Ale poté co jsem se mi do rukou dostal rozvrh a já viděla kolik hodin angličtiny, mám před sebou, tak ve mně zatrnulo. A začalo to být ještě horší ani na podruhé jsem totiž zkoušku nesplnila na dostatečný počet bodů.
Byla jsem nervózní, nevěděla jsem, co mám dělat. Přece se nenechám vyhodit jenom proto, že jsem nezvládla angličtinu. Nebylo zbytí a já musela vyhledat odbornou pomoc. Tedy jazykovou školu, která by mě v rámci kurzů angličtiny naučila jazyk, abych mohla alespoň úspěšně uzavřít první ročník svého vysokoškolského snažení.
Narazila jsem na jazykovou školu Pelican, která sídlí v centru Brna, dostupnost byla více než příznivá. Na nic jsem nečekala a vydala se rovnou do kanceláře, že se osobně poptám. A dostala jsem hned dvě nabídky. Buď můžu navštěvovat individuální kurzy angličtiny, kde se lektor bude věnovat pouze mě a mým potřebám. Nebo se zapsat do nějakého kurzu angličtiny pro veřejnost.
Zvolila jsem první možnost. Individuální výuka byla v tomto případě pro mě ta pravá. I hned jsme se domluvili na první hodině. Domů jsem odcházela s pocitem, že přece jen vše nebude tak úplně ztraceno.
První lekce
Za 3 dny mne čekala první lekce. Přišla jsem o půl hodiny dřív, v kuchyňce jsem si mohla uvařit čaj a posadili mne do třídy, že lektor brzy přijde. Mezi tím jsem se dívala po všech příchozích a zkoušela odhadnout, jaký jazyk se asi přišli do této jazykové školy v Brně učit. Do některých tříd bylo skrz okýnko, nebo prosklené dveře vidět. A tak jsem zjistila, že je v zájem nejen o kurzy angličtiny v Brně, ale i kurzy němčiny, či veřejné kurzy japonštiny, možná to byl kurz vietnamštiny, ale těžko říci.
Během mého pozorování přišel i můj lektor. Mladý muž, tak okolo 30 let. A hned jak mě uviděl tak se usmál a spustil krásnou angličtinou, že se na mě těšil a jak se mám a jak se jmenuju. Celá lekce mého individuálního kurzu angličtiny probíhala velmi uvolněně.
Stačily dva měsíce intenzivní výuky, kdy jsem na hodiny docházela pravidelně i dvakrát týdně. Jelikož jsem chodila na tu individuální výuku, nebyla jsem, kromě na lektora, na nikoho vázána a mohla jsem chodit klidně i každý den. Většinou jsem v jazykové škole Pelicantrávila hodinu dvakrát do týdne.
A pak jsem ani nevím, jak zkoušku zvládla, a dokonce byla za A. Byla jsem štěstím bez sebe a hned jsem tuto novinku volala svému lektorovi. Den před zkouškou se rozhodl mi dát telefonní číslo, protože chtěl vědět, jak uspěji. Říkal, že byl víc nervózní než já. Na další hodinu jsem mu už nesla dárek. Bylo mi to trošku líto, že naše hodiny budou končit a my se už nebudeme vídat. Naučil mne toho opravdu hodně.
Nakonec mi, ale řekl, že vyučuje ještě kurzy pro veřejnost v angličtině a japonštině v Brně. A nabídl mi, jestli se do jeho hodin nechci jít podívat. To víte, že jsem šla a nakonec se do obou i přihlásila.
Dnes to je už půl roku co pravidelně docházím do kurzů a troufám si říct, že moje jazyková úroveň a znalosti angličtiny se opravdu výrazně zlepšily. O japonštině snad ani psát nebudu, ale co no snažím se. Jen ty klikyháky jsou opravdu někdy těžké.
Ve škole nám nabídli možnost odjet na vysokou školu do Chicaga, kde měla fakulta domluvený výměnný pobyt. I přes moje počáteční obavy to byl nakonec opět můj lektor, kdo mě přemluvil, abych této nabídky rozhodně využila, že nebudu litovat.
I on sám mi při naší výuce v kurzech angličtiny pro veřejnost říkal, že on v Americe byl a byla to jeho nejlepší zkušenost. A nakonec musím uznat, že měl pravdu. Z Ameriky jsem mu poslala přímo do jazykové školy Pelican pohled s poděkováním, že mi změnil život. Až se vrátím, určitě ho zase vyhledám.
