Sny se zdají lidem již po tisíce let a po stejně dlouhou dobu se lidé snaží pochopit co znamenají, jaký je jejich účel a smysl a co si z nich mají vzít do skutečného života. Tento fenomén je pozorovatelný napříč kulturami, náboženstvími, historickými etapami i světem jako místem. Doložitelně byl vůbec nejstarší výklad snů a vznik snářů spojen se starověkým Egyptem a Řeckem.
Výklad snů ve starověkém Egyptě
Ze starověkého Egypta pochází to, co by se dalo označit za vůbec nejstarší existující snář, který je starý přibližně čtyři tisíce let. Základem přesvědčení tehdejších lidí bylo, že sny jsou poselstvími od dobrých nebo zlých bytostí. Podstatná pak v tomto směru byla také víra, že interpretace snu od zlé bytosti může snopravce svést na scestí a přimět ho konat špatné věci. Z tohoto důvodu byli snopravci značně nedůvěřiví, opatrní a pro objednavatele finančně nákladní.
Samostatnou kapitolu pak tvořil výklad snů, které se lidem zdáli poté, co je některý z kněžích zdrogoval nějakou kombinací bylin a dalších látek. V těchto případech byl potom sen vnímán dokonce jako přímá věštba, předzvěst či proroctví.
Již v této době se duchovní a snopravci zaměřovali na vytvoření uceleného systému výkladu snů a symbolů v nich, což je typické i pro novodobý snář. Celý koncept byl nicméně založen na protikladech. Radostí, láskou a štěstím naplněný sen předznamenával tragickou událost a naopak.
Za až geniální vykladače snů byli tehdy považováni Židé. Zcela nejslavnějším v tomto ohledu je biblický Josef, který faraonovi interpretoval sen o sedmi vypasených a sedmi vyhublých kravách. Ty měly dle něj představovat sedm nadměrně úrodných let následovaných sedmi lety neúrody. Na základě toho faraonovi doporučil, aby část úrody z hojných let uschoval na následující roky neúrody. Jeho výklad se skutečně vyplnil a lidé díky tomu netrpěli hlady.
Starověké Řecko a snář
Starověcí Řekové se o výklad snů zajímali dosti intenzivně a jednalo se o součást jejich kultury. Budovány byly dokonce speciální věštírny, neboli orákula, z nichž nejslavnější bylo to v Delfách. Překvapením pak jistě není, že měli i speciální bohy. Zatímco Hypnos byl bohem spánku, jeho syn Morfeus byl bohem snů. Oborem interpretace snů se ovšem zabývali i vážení učenci. Sokrates se domníval, že skrze sny k nám promlouvá naše svědomí. Platon byl pak toho názoru, že ve snech ožívá nespoutaná část lidské duše. Artemidóros potom sepsal rozsáhlý pětidílný snář nazvaný Oneirocritica.
