Když se řekne „ikona africké savany“, každému se okamžitě vybaví silueta žirafy. Tento neobyčejný tvor, který vypadá, jako by byl složen z kousků několika různých zvířat, je nejvyšším suchozemským živočichem naší planety. Jak se ale žirafám daří žít s tak extrémními parametry a co všechno se skrývá za jejich klidným výrazem?
Anatomický zázrak evoluce
Výška dospělého samce žirafy může dosáhnout až 5,5 metru. Aby takové tělo mohlo fungovat, musela příroda přijít s řadou unikátních řešení:
- Srdce jako výkonný stroj: Aby žirafa dokázala pumpovat krev do mozku vzdáleného více než dva metry nad srdcem, musí mít velmi vysoký krevní tlak. Její srdce váží až 11 kilogramů a bije s neuvěřitelnou silou.
- Systém „ventilů“: Když se žirafa skloní k napajedlu, aby se napila, hrozilo by jí při jejím tlaku překrvení mozku a prasknutí cév. Příroda ji proto vybavila unikátní soustavou chlopní a pružných cév v krku, které při sklonění hlavy krev regulují a brání jejímu prudkému návalu.
- Modročerný jazyk: Žirafy tráví většinu času spásáním akácií. Aby se při tom nespálily o africké slunce, mají jazyk dlouhý až 50 centimetrů, který je zbarvený do tmavě modré až černé barvy. Funguje to jako přirozený „opalovací krém“.
Život v savaně
Žirafy nejsou zvířata, která by vyžadovala těsné sociální vazby jako například vlci. Žijí v tzv. „fúzně-fisijních“ skupinách – to znamená, že se volně spojují a zase rozcházejí. Jediné pouto, které je pevné, je vztah mezi matkou a mládětem.
Zajímavostí je jejich spánek. Protože jsou žirafy jakožto býložravci na otevřených pláních neustále ohroženy predátory (zejména lvy), vyvinuly si schopnost spát velmi krátce. Celkem naspí za den často jen kolem 30 minut, a to v krátkých, několikaminutových intervalech, často i vestoje.
Jsou všechny žirafy stejné?
Donedávna jsme žirafy považovali za jeden druh s několika poddruhy. Moderní genetické výzkumy však naznačují, že existují až čtyři odlišné druhy žiraf. Každý z nich má trochu jiné zbarvení skvrn a obývá jinou část Afriky. Jejich srst je přitom stejně unikátní jako lidské otisky prstů – žádné dvě žirafy na světě nemají naprosto stejný vzor.
Proč bychom se měli o žirafy bát?
Přestože jsou žirafy symbolem síly, čelí dnes tiché hrozbě. Počet žiraf ve volné přírodě za posledních 30 let klesl o více než 40 %. Důvodem je především ztráta přirozeného prostředí, rozšiřování zemědělské půdy a v některých oblastech bohužel i pytláctví.
Žirafa je důkazem toho, že příroda dokáže stvořit fascinující organismy, které balancují na hranici fyzikálních možností. Jsou tichými pozorovateli savany a jejich přítomnost dodává africké krajině její nezaměnitelný charakter. Doufejme, že tito „vznešení obři“ budou na pláních kráčet ještě po mnoho dalších generací.
