Málokterá česká herečka v sobě nese takový cit pro kontrasty jako Karolína Krézlová. Zatímco v připravovaném historickém dramatu Ležáky se dotýká nejtemnějších momentů naší historie, o pár týdnů později už v plné výstroji krotila puk v komedii Lajna. Jak se v jedné hlavě kloubí hluboká úcta k dějinám s balkánským akčním drajvem a proč po natáčení raději mizí v tichu divoké přírody?
Karolíno, ve filmu Ležáky hrajete Marii Šťulíkovou. Jak se herečka mentálně připravuje na takto hluboké historické trauma?
S obrovskou pokorou. Když si obléknete dobové šaty a stojíte na místech, kde lidé přišli o všechno, okamžitě ztratíte jakékoliv herecké ego. Režisér Miloš Pilař má nastudovaný každý historický detail a na place byla cítit obrovská pieta – i proto, že kolegové jako Martin Dejdar mají k místu osobní pouto. Pro mě to nebyla jen role, ale povinnost předat ten příběh s maximální úctou k lidem, díky kterým dnes žijeme ve svobodě.
Z pietního aktu u příležitosti Ležáků jste zamířila rovnou na hokejový stadion. Jaké to bylo, ztvárnit hokejistku v celovečerním snímku populární Lajny?
Byl to zajímavý přechod. Jeden týden se pohybujete v historickém tématu a další sedíte v šatně a zkoušíte si roli hokejové hvězdy. Výstroj sice váží snad tunu a po celém dni na ledě bolí i svaly, o kterých jste nevěděli, ale ta týmová dynamika vás okamžitě vtáhne. Přípravě jsem věnovala dost času, ale při natáčení klobouk dolů – kryly nám záda skutečné hokejistky a sledovat jejich profesionalitu byla skvělá zkušenost.Vyzkoušela jste si také natáčení pod americkým vedením ve formátu na výšku, kde se využívá umělá inteligence.
Nevytrácí se kvůli tomu tradiční herecké řemeslo?
Je to zkrátka jiná práce s prostorem. Lidé dnes sledují obsah na mobilech, takže vertikální formát je logický způsob, jak jít divákovi napřed. Točilo se ve svižném tempu a AI dotvářela detaily. V tomhle jsem sice trochu konzervativní a mám ráda klasické plátno, ale brát to s nadhledem je základ. Je osvěžující se občas přizpůsobit novým trendům.
Vaším dalším pravidelným působištěm se stalo Srbsko kvůli projektu Izazov. Jak vám vyhovuje tamní pracovní tempo a mentalita?
Balkánská produkce má v sobě obrovskou jiskru a energii. Všichni do toho dávají maximum a jejich pohostinnost je pověstná. Navíc hrát v cizím jazyce je výborná intelektuální výzva. Moje skvělá kolegyně Maja Mandžuka se navíc postarala o to, abych se tam od začátku cítila skvěle. Na tuhle premiéru se opravdu moc těším.
Místo návštěv veřejných akcí vás ale lidé spíše spatří při podpoře sociálních projektů. Proč se tím nechlubíte na internetu?
Protože pomoc má vycházet z vnitřního přesvědčení, ne z touhy sbírat lajky. Mám v životě štěstí a přijde mi přirozené podporovat ty, kteří neměli tak snadný start. Zajišťuji pro domovy sportovní věci nebo knížky, ale raději v tichosti. Soukromí je pro mě velká hodnota a v poslední době mě to do ústraní táhne čím dál víc. Charitativní sféra mě momentálně láká natolik, že bych se jí po dokončení aktuálních projektů ráda věnovala intenzivněji, osobní život si velmi střežím, proto ráda zůstanu stranou dění.
