Krabice plná vzpomínek

Redakce dopopručuje

Proč se vyplatí zvolit truhlářství namísto běžného obchodu s nábytkem?

Zařizujete atypický interiér? Nebo jednoduše toužíte po nábytku, který...

Zdravotnické přístroje a vybavení, bez kterého se neobejdete

Najít spolehlivého partnera ve světě zdravotnického vybavení, který přináší...

Reklamní předměty a firemní dárky

Reklamní předměty se stále udržují na špičce oblíbených marketingových...

Má to svoje kouzlo, dělat pořádek ve starých věcech. Občas najdete poklady, které Vás ve vzpomínkách vrátí o desítky let nazpět. Nemáte tušení, jakým způsobem jste se ocitli na tomto místě tady a teď. A pak stačí jedna krabice. Najednou je Vám hezky a v duši máte podivný klid. Studentská léta a moje milé Brno. Jazyková škola a nezapomenutelné období.

Žlutá záložka s Pelicanem, vložená ve starém zápisníku. Pomaturitní studium jazyků a moje první prázdniny po této roční zkušenosti. Moje „pracovní“ cesta do Španělska. Teď, téměř o sedm let později, otevírám potrhaný zápisník, čtu a nepřestávám se smát. Takhle to, vážení, všechno začalo.

Datované zápisky au-pair

Ještě jsem se nedostala ze všech zážitků posledních rozlučkových 14 dní a už abych vstřebávala zážitky nové. Naprosto nové! Nejvíc ze všeho mě překvapil můj vnitřní klid. Jako bych tušila, že bude všechno v pohodě. Myslím, že jsem byla nervózní asi tak 10 vteřin.

A vůbec ne z prvního setkání, ale z přistání, protože je dost pravděpodobné, že náš pilot přistával vůbec poprvé. Zatímco paní vedle vzlykala, já nestačila žasnout, za jak krátkou dobu se člověk octne nad Španělskem, vypadajícím z výšky jako poušť, celé žluté a vysušené. Místo stresu začínám přehodnocovat volené oblečení, které zahrnuje i šál kolem krku.

Hned po příletu započala moje zkušenost se španělským „líbáním se“. Zprava zleva, hlavně, aby to pořádně mlasko! Kdybych jen věděla, že ten večer to mlaskne ještě několikrát. Jak jen jsem v ten moment uctívala svoje kurzy španělštinyStále se totiž ukazuje, že zatím nejlepší angličtinu ze všech potkaných Španělů, má můj tříletý svěřenec.

Po cestě „domů“ se zastavujeme u babičky. Zážitek! Pravá španělská babička, která neumí ani slovo anglicky, za 3 minuty do mě nasypala asi tak 4 tisíce španělských vět, zatímco já do ní sypala jen jednu, a to že jí vůbec nerozumím. Jejímu španělskému monologu to vůbec nevadilo. Nu což, alespoň vidím, že mám rezervy! Nemůžu se dočkat návštěvy zbytku rodiny. Jistě potkám někoho, s kým využiju roční pomaturitní studium angličtinyKdybych jen tušila, jak moc jsem byla na omylu!

Bohatší o další líbanec přejíždíme k seznámení se zbytkem rodiny. Nejprve se na mě vrhá pes a vzápětí další dva strýcové. Snažit se jim podat na uvítanou ruku dopředu vzdávám a chystám se na vřelá španělská objetí a neošizené mlasknutí zprava i zleva. Jsem ve Španěsku asi 4 hodiny a začíná mi docházet, že takhle to tady asi funguje se vším. Žádné „ofrky“, všechno hezky narovinu, extrémně přátelští lidé, upřímní a hlavně hodně HLASITÍ!

Strýcům nerozumím ani slovo a oni mně taky ne. Vůbec ji to nevadí a pořád si se mnou povídají, tak já taky povídám. Tak všichni povídáme, nikdo nevíme o čem, a přesto se mezi nimi cítím tak dobře, jako bychom si rozuměli. Jeden druhého překřikuje a já jen čekám, kdy začnou lítat talíře. Španělsko je taková typická Itálie. Rozumíte, ne?

Další kapitolou by bylo jídlo. Tolik jídla! A počasí. Když jsem u počasí, v Madridu bylo teď pár dní poněkud „zima“, bylo mi řečeno. Dávám to do uvozovek, jelikož zatímco sedíme venku a já pobíhám s dětmi v tričku, celé španělské osazenstvo už sedí ve svetrech a mikinách, protože teplota klesla pod 25 stupňů „a na to tady nejsme zvyklí!“

Na víc dnes nemám. Je jedna ráno, mám spánkový deficit z cestování a padám do postele. Poslední líbanec na dobrou noc dostávám od tříletého svěřence, který mi dojde popřát dobrou noc. Jsem vyčerpaná, ale usínám s úsměvem. Něco mi říká, že tohle budou nezapomenutelné prázdniny.

Začalo to s Pelicanem

Odkládám zápisník a vracím se zpět do doby před Španělskou zkušeností. Byla jsem zmatená absolventka střední školy, která měla jasno jedině v tom, že nechce jít na výšku. Připadala jsem si ztracená. Všichni měli přece nějaké plány, jen já ne. A pak mě zachránil „žlutý pták“. Rozhodla jsem se, že si dám rok na rozmyšlenou, co se životem a dala se na studium jazyků u Pelicana. Pomaturitní studium v Brně jsem volila hlavně kvůli skvělým recenzím.

A skutečně, vlastně až jazykovka mi ukázala, co je mojí vášní. A tou nebyly jenom jazyky, ale i cestování. Ke studiu jsem si mohla zdarma zvolit jazykové kurzy, dle vlastního výběru, takže jsem volila španělštinu. A po úspěšném složení státní jazykové zkoušky jsem mířila vstříc novým dobrodružstvím. Teď sedím na půdě a pročítám staré poklady. Letos musím svoje Španěly znovu navštívit. Vracet se ve vzpomínkách je skvělá věc. Ale koupit si letenky a užívat si zážitky nové, je ještě lepší!

Svět Dnes na Facebooku
euro