Máte pocit, že sotva se vaše dítě naučilo souvisle mluvit, zahrnuje vás neustále otázkami? Proč je vejce šišaté a přišlo dříve než slepice? Proč je v noci tma a proč oheň pálí? A pořád dokola? Pokud chcete, aby vaše děti měly později pozitivní přístup k učení a hlavně, aby se učit dokázaly, zvídavost v nich naopak podporujte. Vůbec nevadí, že neznáte odpověď na všechny otázky. Není hanba říct, že něco nevíte nebo nedokážete přesně vysvětlit, s klidem můžete dítě vyzvat ke společnému hledání odpovědi.
V čem vlastně tkví schopnost učit se? Dítě se učí od narození, jsou to věci, které souvisí s přežitím a postupně si osvojuje různé návyky a učí se dorozumívat. Velice zásadní je okamžik, kdy začne mluvit a následně pak ten, kdy se naučí číst. Právě tehdy je důležité, abyste se dítěti věnovali a už při předčítání pohádek, kdy ještě samo nečte, ho vyzvali k interpretaci čteného textu. Od chvíle, kdy začne číst zcela samo je velmi podstatné, aby čtenému textu nejen rozumělo, ale rovněž to, aby jej dokázalo převyprávět. Právě tuto schopnost potom uplatní vždy, když se bude chtít naučit novou látku.
Překvapivě velké procento dětí přichází na střední školu a učit se neumí. Mají dobrou paměť a byly celou základní školu schopny zvládnout tak, že si vše pamatovaly, ale textu se obsahově nevěnovaly. S nárůstem objemu učiva se pak na středních školách dostávají do svízelné situace, protože pouhá paměť už nestačí. Nic není ztraceno, naučit se učit se lze i později, jen je to poněkud náročnější a chvíli to může trvat. Dítě pak bývá frustrováno náhlým zhoršením prospěchu a to není dobré.
Nechte děti odmala, ať po vědomostech pátrají, pokud přijdou s něčím, co je zajímá nebo co je překvapilo a četly to někde na internetu, veďte je také k tomu, že získané informace je třeba ověřovat a mít je tedy z více zdrojů. Tento přirozený zájem a schopnost najít si to, co je zajímá nebo co potřebují znát jim později pomůže při studiu i v životě.
