Východní Čechy – pastva pro oči a radost pro duši

Redakce dopopručuje

Proč se vyplatí zvolit truhlářství namísto běžného obchodu s nábytkem?

Zařizujete atypický interiér? Nebo jednoduše toužíte po nábytku, který...

Zdravotnické přístroje a vybavení, bez kterého se neobejdete

Najít spolehlivého partnera ve světě zdravotnického vybavení, který přináší...

Reklamní předměty a firemní dárky

Reklamní předměty se stále udržují na špičce oblíbených marketingových...

litomysl-kasnaTentokrát směr východ

Vždy v létě cestujeme také po naší zemi. Tentokrát nás zaujal východ. Z Prahy jsme vyrazili do Litomyšle. Prý jen málo obyvatel vyslovuje jméno svého bydliště s takovou hrdostí jako měšťané litomyšlští. Jsou si vědomi toho, jak významné místo mělo jejich město v dějinách země, a jsou pyšní na své slavné rodáky a významné spoluobčany, kteří zde žili nebo tam často přijížděli – Aloise Jiráska, Boženu Němcovou, Julia Mařáka a Bedřicha Smetanu, M. D. Rettigovou, J. E. Purkyněho i Olbram Zoubek.

Kam až sahá historie města

Historie města začíná u Slavníkovce Lutomysla, který zde založil hradiště. Nyní je to architektonický celek historického městského jádra, jenž je od roku 1965 městskou památkovou rezervací. Nejvíce nás ale samozřejmě zaujal velkolepý renesanční zámek, který je od roku 1999 v seznamu UNESCO. Je skvostem italské renesance obohacený o domácí tradici. S přestavbou kamenného hradu v renesanční zámek začal Vratislav z Pernštejna a pozval si na to dva císařské stavitele Giovanniho Battistu  Avostalia De Salu a jeho bratra Ulrica. Ať se k zámku přiblížíme z jakékoliv strany, vždy nás nejprve okouzlí záplava sgrafitové rustiky – okrová psaníčka, každé s jinou výmalbou, pokrývající celé fasády. Je jich osm tisíc. Zvedněte pohled výš, až na lunetovou římsu a nad ni vysoko vyzdvižené štíty, které jsou charakteristické pro českou renesanci. A což teprve zdobené komíny, jeden s divým mužem. Neméně úžasné je také vnitřní, tzv. druhé nádvoří. Je téměř čtvercového tvaru, uzavřené ze všech stran zámeckými křídly. Ze tří stran je lemují arkády ve třech patrech nad sebou. Čtvrtá stěna je ve třech etážových pásecletohradh pokryta figurálními sgrafity. Zámek měnil svou podobu s každým požárem a také novými majiteli. Každý z nových vlastníků jej něčím obohatil. Posledními majiteli byli Thurn – Taxisové, kteří ho opustili v roce 1945 a od té doby je majetkem státu. Věřte, že zámek i celé město za tu dlouhou cestu stojí.

Honem k Letohradu

My po pozdním obědě vyrazili dál a podle plánu dorazili do Letohradu, jenž leží na Tiché Orlici. Malé náměstí s barokním morovým sloupem, kostel sv. Václava ve stylu italského baroka a Městské muzeum v barokní budově s expozicí o historii města stojí za těch pár kilometrů. Dominantou místa je ale určitě raně barokní zámek, který byl postaven na místě původní tvrze v letech 1680-1685. Expozice zámku s původním mobiliářem nám však zůstala odepřena, protože už zavřeli. Nevadí, kávička v zámecké kavárně a procházka parkem byly příjemnou náplastí.

rychnov-nad-kneznou-zamekJeště než se setmí

Když poznávání Východních Čech, tak vzhůru do Rychnova nad Kněžnou. Pravda, po šesté večerní se nám opravdu nikdo nevěnoval, ale nádvořím jsme si prošli a víme, že zámek je opět rodové sídlo rodiny Kolowratů a autorem ojedinělé architektonické expozice je slavný J. B. Sanitini – Aichel. Kolowratská sbírka obrazů patří k několika ojedinělým rodovým souborům, které si ve svém jádru zachovaly charakter původních zámeckých obrazáren. Obsahuje díla z období 15.-20. století. Tak snad příště a nyní už honem do Dobrušky, kde máme zamluvený nocleh. A co jsme viděli tam a celý druhý den vám povím příště. Těšte se.

Autor: Mgr. Hana Sovová

Svět Dnes na Facebooku
euro